Agapornis



Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: papoušci (Psittaciformes)
Čeleď: papouškovití (Psittacidae)
Rod: papoušík (Agapornis)
Původ: JZ Afrika
Průměrný věk: 13 - 15 let
Velikost: 14 - 15 cm
Vajec: 4 – 5

Výskyt:
Ve volné přírodě žijí v oblasti jihozápadní Afriky v Nambii a jihozápadní Angole. Obývají suché oblasti s keři nebo stromy na pokraji lesů, obvykle v blízkosti vodních ploch. Zdržuje se v menších, příležitostně ve větších hejnech.

Mutace:
Je známo něco málo přes tucet mutací agapornisů růžovohrdlých. U některých převažuje žlutá barva, jako například u lutino nebo skořicové mutace. Strakaté mutace začínají výrazným kontrastem mezi žlutou a zelenou. Dále existují také modré či olivové mutace. Křížením těchto mutací lze dosáhnout dalších barevných kombinací.

Hnízdění:
Pro hnízdění se doporučují dřevěné budky s rozměry 17x17x25 cm s vletovým otvorem o průměru 5-7 cm. Na odchov tento druh není příliš náročný, a proto je vhodný i pro začínajícího chovatele. Je možné je odchovávat po samostatných párech, ale i v hejnech. Pokud však máme ve voliéře hejno agapornisů, muže nastat problém. Často hrozí růžné šarvátky či souboje. Proto je nutné poskytnout takovému hejnu dostatek prostoru a také se doporučuje zavěsit do klece více hnízdních budek než je v ní chovných párů. V přírodě hnízdí v různých škvírách útesů či lidských stavení. Často si také mohou převzít díru po ještěrkách. Pokud agapornisům růžovohrdlým zavěsíte budku, je také důležité jim opatřit dostatek vrbových větviček, palmových listů (pozn.: což by u nás v ČR byl asi problém) nebo jiného hnízdního materiálu, ze kterého si postaví malé hnízdo uvnitř budky. Samičky nosí materiál na stavbu hnízda na svých zádech mezi křídli. Do hnízda poté snesou 4-5 vajíček na kterých sedí přibližně 23 dní. Mláďata opouští hnízdo asi ve 30-38 dnech po vylíhnutí a ještě asi deset dní jsou stále závislí na rodičích. Po osamostatnění mláďata odstavte do vlastní klece.

Krmení:
Směs pro malé papoušky, ovoce, zelenina, zelené krmivo, nezralá kukuřice, větvičky k okusování, při krmení mláďat vaječná směs. sépiová kost nebo min. kámen!!!

Chov:
Klec nebo voliéra musí být z pevného materiálu, aby odolala silným zobákům. Osázení rostlinami je zbytečné, protože papoušci je během chvilky zničí. Ve venkovních voliérách je můžeme ponechat po celý rok, při přezimování není nutné přitápění. Musí však mít k dispozici vnitřní úkryt před mrazem. Pro chov jsou vhodnější spíše voliéry delší než vyšší, jelikož se ptáci převážně zdržují v nejvyšších patrech.

Charakteristika:
Tito papoušci jsou neustále aktivní, temperamentní a energičtí. Pohybují se ve všech patrech voliéry nebo klece, umí dobře létat, ale také rádi šplhají. Doporučuje se jim v chovatelských potřebách koupit různé hračky, které však musí být dostatečně pevné, aby je ptáci nerozklovali. Rádi se koupou a mají mít po celý rok dostatek vody v nízkých kulatých miskách, nebo je postřikujeme rozprašovačem na květiny. Zpěv těchto papoušků bývá velmi pronikavý.